Všude dobře, doma nejlépe
To se tedy alespoň říká. Minimálně to říkají rodiče svým dětem, aby se k nim na stará kolena vrátili. Přeci jen je třeba budovat trochu sentimentu a nostalgie. Každopádně je zajímavé sledovat, jak se člověk cestováním mění. Získává plno nových zkušeností, zážitků, známostí. Ale také ztrácí kořeny. Zatímco někteří lidé v životě neopustí rodné město, jiní cestují kolem světa a přestává pro ně nějaká idea domova existovat. Domov mají tam, kde složí hlavu. Na jednu stranu je to neskutečně obdivuhodné, není to život pro všechny. Na druhou stranu takoví lidé nemají zázemí, kde by se skutečně cítili doma. Pokud zůstanou v České republice, bude je navždy volat zahraničí. A v zahraničí se těžko hledá domov, pokud máte jeden fungující v Česku. Byť budete mít C2 skoro u každého jazyka, vždycky budete rádi, když uslyšíte češtinu.
Není to tak úplně ono
Jste v cizí zemi, slyšíte cizí jazyk, vidíte jiný svět. A tak ho také vnímáte. Není to „to doma“ a zároveň to doma není tam venku. Najednou se najdete v jisté kolizi a snažíte se tak nějak uspokojit všechny vaše touhy. Skutečný dobrodruh nezůstává doma, takže pokud se vám stýská po domově, zas takový vandr z vás nebude.
Někdy je těžké zůstat na jednom místě
Pokud jste od útlého věku zvyklí na to, že neustále někde cestujete a přepravujete se, může být přechod do stálého života na jednom místě pořádný šok. Najednou tam není žádný vzruch, žádné nové prostředí, ale pořád jen to jedno. Samozřejmě, většina lidí si to zamiluje, přeci jen je to něco jiného. Opět existují ti, kterým ale něco bude scházet. Takoví lidé jsou ale nejlepší, protože se snaží trošku té světovosti přenést i tady, do našich skromných poměrů. A ostatně to je to, co je na tom všem nejlepší. Vylepšujeme se zkušeností nám vlastní. Když vidíte, jak se mají v zahraničí dobře, chcete se mít stejně i tady. Proto vznikají co možná autentické restaurace, kavárny, služby a výroby, které jsou charakteristické pro jiný kraj.