Proč se říká, že kočky mají devět životů

O zvířatech se traduje mnoho nejrůznějších pověr, a kočky nejsou žádnou výjimkou. Všichni známe například rčení o tom, co se stane, když nám černá kočka přeběhne přes cestu, nebo tu o tom, že mají devět životů. Právě tato druhá pověra je poměrně zajímavá. Je dobré se podívat, kde se vlastně vzala.

V tomto případě má totiž určitý základ v realitě. Je totiž faktem, že kočky se dovedou doslova vylízat ze zranění, která by jiné zvíře položila. Začaly se tedy množit pověsti o tom, že mají více než jeden život. Koneckonců, jak jinak si tento fenomén vysvětlit?

Ukázalo se však, že odpověď je mnohem prostší, a je spojena s přirozenými kočičími schopnostmi. A jednou z nich je oproti jiným druhům rychlá buněčná regenerace. Ta znamená zvýšenou schopnost hojení, a tedy i vyšší šanci na přežití i při těžkém poranění.

Dále jsou tu jejich téměř akrobatické schopnosti. Pád, který by jiné zvíře zabil, přežije kočka bez jakýchkoliv následků, jednoduše proto, že instinktivně ví, jak správně padat. Ve chvíli, kdy dosáhne nejvyšší rychlosti pádu, roztáhne končetiny a doslova se zploští, podobně jako například létající veverka. Tím se zpomalí rychlost pádu, podobně jako u parašutisty používajícího padák.

To však není vše. Také se zvětší oblast, která absorbuje náraz. Ten je tedy rozložen na větší plochu a nenapáchá tedy takové škody. Když pak dáme obě tyto věci dohromady, je jasné, jak kočky dokážou přežít i pády ze zdánlivě smrtelných výšek.

Toto se samozřejmě netýká jen koček domácích, nýbrž i těch divokých. Známí jsou tím například sněžní levharti, kteří se po pádu z vysoké, strmé skály jen otřepou.

Naši předkové však samozřejmě nic z toho nevěděli. Proto jim přišlo jako jediné možné logické vysvětlení to, že kočka má devět životů. Dnes však víme, že to není pravda. Proto bychom je neměli zbytečně vystavovat nebezpečí.